"Už je to tak, jsi vyšinutý potrhlík. Ale něco ti řeknu, to ti nejlepší jsou."

Milé mé mladší já ...

17. března 2018 v 19:32 | Šklíba |  Životní postřehy Šklíby
Dnes jsem uklízela a našla jsem svoje deníky z doby už hodně vzdálené. Docela mě bavilo, jaká jsem byla, co mě trápilo, z čeho jsem měla radost. A pak jsem otevřela blog.cz a vykouklo na mě tohle téma, není to náhoda?

Tak tedy...

Mé milované mladší já,
ne, ten blonďatej kluk, do kterýho jsi byla zamilovaná, ti opravdu nenapíše. To jen aby bylo jasno. Ale netrap se kvůli tomu, jednou najdeš toho pravýho. Jen si musíš počkat. Možná budeš čekat dlouho, ale pak to bude stát za to. Věř mi.

Až budeš dospělá, nevyřeší se všechny problémy zázračně samy od sebe, naopak, bude jich ještě víc a budou složitější a proto se musíš naučit překonávat ty jednoduché.

Nenech si namluvit, že jsi méněcenná, protože nejsi, i když mi to asi nebudeš věřit. Jsi skvělá, nádherná bytost, která má právo zabírat na tomhle světě místo stejně jako ostatní. Nenech se od nich zvyklat, že jsi nic. Bojuj, protože bojovnice jsi, já to vím, znám tě mnohem líp než ostatní. Nejsí tlustá, nejsi malá, opravdu nemáš divný vlasy a to, že tě nebaví tělocvik, není tvoje chyba. Stejně tak není tvoje chyba, že se s tebou ostatní nebaví. Kašly na ně. Neví o co přicházejí. Ty opravdové přátele jednou najdeš. A ti s tebou pak zůstanou navždy.

Tvoje problémy s rodinou se jednou vyřeší. Mají tě rádi. Patříš k nim. Proto nebreč, když se občas pohádáte, nemá to cenu. Jednou na to přijdete.

Vážně není dobrý nápad chovat myši na půdě. Tvoje máma má pravdu a proto jí to nezazlívej, když ti to nedovolí. A koně asi taky mít nebudeš. Promiň nechci ti brát naději, ale myslím, že takhle to bude pro tebe lepší.

Vím, že ráda chodíš s hlavou v oblacích. Že přemýšlíš nad vecma, který by nikoho jinýho ani nenapadly. Že tvoji nejlepší kamarádi jsou tvoje kočky a jeden uslintanej pes, ale vím, že bys je za nic na světě nevyměnila, protože oni s tebou zůstanou až do smrti. A všechny je ode mě pohlaď a řekni jim, že je miluju a nikdy nepřestanu. Ale oni to vědí. Já vím, že to vědí, ale stejně jim to řekni.

Chci se ti omluvit. Moc jsem ti ubližila. Ubližovala jsem ti každý den a každou minutu a nebylo to ode mě správné. Měla jsem tě mít víc ráda, teď už to vím. Měla jsem si tě víc vážit a víc tě obdivovat, protože jsi vážně skvělá holka a jsem ráda, že jsem s tebou ten čas mohla být.

Život není jednoduchej. A není fér. Ale to si uvědomuješ. Prosím tě, drž se. Buď sama sebou. Nevzdávej se. Buď to TY.
Žij, užívej si každou minutu, protože život je krátkej a nesmíš ho promarnit.


Jsi úžasná. Skvělá. Hodná a milá. Obětavá. A taky silná. A proto tě nikdo nevidí, když brečíš. Bojuj.

Miluju tě.
Tvá Šklíba ♥
 

Popis Šklíby :)

14. prosince 2017 v 17:33 |  Čajový dýchánek u Kloboučníka
Po obrovské pauze Vám dnes trošku víc představím Šklíbu z mého úhlu pohledu :)

Jméno mé nejlepší přítelkyně zní Šklíba. Známe se již od našeho útlého a radostného dětství. Moje přítelkyně je zároveň i mojí rodinou. Bývá mi velkou oporou. Bohužel se nevídáme příliš často, protože nás dělí velká vzdálenost. Když však potřebuji radu nebo pomoc, mohu ji vždy vyhledat.

1...2...3...Prokrastinace jde

20. října 2017 v 17:57 | Šklíba |  Mňoukání se Šklíbou
Maturita. Maturita. Maturita.
Tak ošklivácký slovo. Obvzlášť, když mi skoro klepe na dveře. Každý den o ní poslouchám, každý den se jí bojím a každý den si přeju, aby byla za mnou. Hodně daleko.
 


Nadechni se..... A plav!

20. července 2017 v 18:50 | Šklíba |  Mňoukání se Šklíbou
Lehnu si a snažím se usnout. Jen si tak lehoučce pluju oblohou plnou hebkých obláčků, přemýšlím, co budu mít zítra na oběd, co se stalo dneska a co se stane zítra a najednou hups. Jsem tam dole. Tam, kde se může stát všechno. Tam, kde můžeme být vším.

Bez boje se nevzdám!

20. června 2017 v 17:02
A budu bojovat!

Znáte ten pocit, když je něco jen a jen vaše a nikdy se nevzdáte ani maličké naděje? Když víte, že šance na úspěch je malinká, ale vy přesto bojujete?

Když se snažíte ze všek svých sil abyste dokázali něco na čem vám tak moc záleží? Abyste předvedli, že za něco stojíte?

Tento pocit je někdy tak tíživí, ale když se vám váš cíl povede tak ta radost, to uspokojení - to je ten nejlepší zážitek, jaký se může stát.

Minuta

19. června 2017 v 14:16
Jak dlouhou trvá vlastně minuta?

Někdy trvá věčnou a někdy pouhý okamžik.

Pamatujete si když jste v dětství museli čekat na zazvonění zvonečku od Ježíška? Byla to první zkouška trpělivosti, bylo to jako mučení, když jsem se nemohla ihned kouknout, co mi Ježíšek donesl za hezké dárečky.

Co by kdyby?

17. června 2017 v 8:44 |  Čajový dýchánek u Kloboučníka
Někdy jen tak přemýšlím a co by kdyby? Co kdyby Slunce bylo modré? Bylo by to zvláštní nebo v pořádku?

A co kdyby nebe bylo žluté? A tráva červená?

Jaký by byl svět kdyby vše bylo obráceně? Nejdříve by byl večer a až potom ráno? Co kdyby nejdříve bylo ovoce a až potom květy? Co kdybychom byli nejdříve dospělí a až potom se stali dětmi?

Co kdyby uměli zvířata mluvit? Co kdyby nám mohli radit a ne jen poslouchat naše myšlenky?

Jaká by to byl svět? Byl by pro nás prapodivný?

Na velikosti nezáleží. Prý.

30. května 2017 v 17:03 | Šklíba |  Mňoukání se Šklíbou
Ne velikosti nezáleží prý. No, jak se to vezme. Dneska jsem byla nakupovat a zjistila jsem, že záleží...

Nekoukat

23. května 2017 v 15:21 | Šklíba |  Mňoukání se Šklíbou
Když se nikdo nekouká, jsem volná. Stává se ze mě úplně jiný člověk. Nemusím se ohlížet na názory jiných, jestli jim vadí moje chování nebo oblečení. Nemusím se ohlížet vůbec na nic. Jsem sama.

Profesionální knihovnice

23. května 2017 v 15:04 | Šklíba |  Mňoukání se Šklíbou
Pojďte se semnou na chvíli kouknout do knihovny. Je tam fajn. A máme bonbony.

Kam dál