"Už je to tak, jsi vyšinutý potrhlík. Ale něco ti řeknu, to ti nejlepší jsou." Alenka v říši divů

Říjen 2016

Přátelství

30. října 2016 v 10:00
Jak již Šklíba psala v minulém článku, nedávno nám známá sociální síť připomněla naše 4-leté přátelství v rámci internetu.

Co všechno jsme za ty 4 roky stihly ve vituální síti probrat? Můžu říct, že vše a to i 2x. Hlavně to jak nás mudlovští učitelé štvou, mudlovští spolužáci nechápou a celý mudlovský svět by jsme nejraději hodili na hlavu, sedli si na koště a hurá do Bradavic!

Každý potřebuje svého milouše

29. října 2016 v 20:25 | Kloboučník, Šklíba |  Pokecání u čajíčku
Po dlouhé době se dvě praštěné holky, dva miloušové nebo prostě Kloboučník a Šklíba, sešli. A vydali jsme se toulat.



Barevný svět

22. října 2016 v 15:40 | Šklíba |  Život přes objektiv

Podzim má dvě strány. Najednou je všecno strašně barevné. Listí, trává, všechno hýří různými barvami. A pak najednou barvy zmizí.


Život neživot..

21. října 2016 v 14:00 Čajový dýchánek u Kloboučníka
Každé pondělí si říkám, že tento týden jisto jistě nepřežiji a toho pátku se nedočkám. Je to pro mě tak těžké vychumlat se z té teplounké postýlky do mrazivého ranního počasí, navíc když je ještě tma a všechny věci v okolí, od stolu až po nohu židle, se proti mě spikli.


Když se po tmě dostanu konečně z pokojíčka až do kuchyně, kde rozsvěcuji první světlo, pod nohám se mi začnou plést 2 fenky a 2 kočičáci, za rohem nezapomenou pískat 2 morčičáci. Snažím se neublížit sobě a hlavně jim! Přece těm svým miláčkům neublížím.


Barvy kolem nás

19. října 2016 v 15:00 Čajový dýchánek u Kloboučníka
Kolem nás se nachází tisíce, ba miliony barev. Každá je jiná a každý je jinak vnímá. Některé na nás působí lépe jiné hůře. Barvy jsou důležité pro celkové vnímání světa. Už malé děti ví, že červená je znak nebezpečí a držet by se měli u uklidňující zelené. Každý se charakterizujeme tím, jakou barvu rádi nosíme, optimisté si oblekají veselé a pozitivní, pesimisté tmavé a posmutnělé.

Výsledek obrázku pro duha

Zpět ...!

16. října 2016 v 12:00 Smyšlená skutečnost Kloboučníka
Vždy, když se ochladí a do popředí se dostane podzim, se mi začne stýskat po voňavém a kvetoucím jaru. Po dlouhých a slunných dnech léta, nebo pohodlíčka v čerstvě posekané trávě.


Změna

14. října 2016 v 16:52 Čajový dýchánek u Kloboučníka
Za posledních pár týdnu na sobě pozoruji spousty změn, od maličkostí až po rozsáhlé. Změna začala asi koncem 9.třídy, kdy se ze žákyně stala studentka. Lidé se mě začali ptát, kam jdu na školu, jak se těším a nebo proč jsem si vybrala zrovna daný obor. Také mi všichni vykládali, jak již budeme na střední dospělejší a budeme si více rozumnět. V posledním tvrzení se nemohli více splést (o tom ale jindy).

Kolem nás

11. října 2016 v 22:15 Čajový dýchánek u Kloboučníka
Někdy si připadám, jako experiment přírody. Nenormální a nespokojená s dnešním světem. Začtu s tím nenormální. Nejdřív je třeba si uvědomit, že co je a co není normální rozlišuje společnost - tedy my. Tento rok jsem nastoupila na střední škola a jedním z nových předmětů byl i Zaklad společenských věd. Celkově mě vyděsilo, jaká pravidla na "normální" a "nenormální" chování jsme si nastavily (všimněte si úvozovek). Prvotní příklad je ten, že dnes je naprosto "nenormální" nemít dotykový mobil. Vymykáte se společnosti, tím pádem "normálnímu" chování. Co třeba špatné oblečení, nebo špatně strávený čas?

Kašlat na lidi

11. října 2016 v 17:12 | Šklíba |  Mňoukání se Šklíbou
Když jsem byla menší, lidi se mi smáli. Smáli se mi, protože jsem měla starší oblečení, neměla ten správná mobil a protože jsem byla tichá a neměla potřebu se bránit. Tím se teď ze sebe nesnažím udělat chudinku a nebo vyprávět o hrdince,která to všechno zázračně zvládla a stala se naráz oblíbenou. chci jen říct, že tady takoví lidi jsou. A vždycky budou. Vždycky budou ti slabí a ti, kteří je šikanují.

Dovolte, abych se představila

11. října 2016 v 10:35 | Šklíba |  Mňoukání se Šklíbou
Mé jméno je Šklíba a je mi ctí Vás přivítat na našem blogu. Asi bych teď měla napsat něco o sobě. Tak teda jo. Jsem normální nenormální sedmnáctiletá holka, která žije spíš ve své fantazii a realita je pro ni sprosté slovo. Stoprocentní poznávací znamení je zasněný výraz a myšlenky kdesi pryč. Jsem takový mimoň, ale jsem na to náležitě hrdá.
Někdy mám dojem, že ani nejsem holka, na tom se asi podepsala výchova mého skvělého otce a splečnost mladšího bratra, se kterým jsme jako malý lezli po stromech, váleli se v hlíně a bárbínám trhali hlavy.

S povahou je to trochu složitější. Někdy jsem flegmatik, někdy cholerik, někdy melancholik, někdy introvert a někdy extrovert. Neznám se a pořád se překvapuju.

Už třetím rokem studuju knihovnictví a informační služby, ale nečekejte, že Vám o tomhle oboru něco řeknu, protože toho sama moc nevím. Kdykoliv se snažím soustředit, myšlenky se samy rozutečou, rozprchnou se po okolí a toulají se daleko od mudlovské školy.

Další důležitá informace je, že jsem veliký knihomol. Fanoušek Harryho Pottera a celého kouzelnického světa. Takže, až budu používat slova, jako mudla, mudlovský šmejd nebo muchlorohý chropotal, víte kam to zařadit. Druhou mojí láskou je kocour Šklíba, jak se dá uhodnout podle mé přezdívky.

Nejsem šílená. Moje realita je jen jiná než ta tvoje.
Šklíba