Jak již Šklíba psala v minulém článku, nedávno nám známá sociální síť připomněla naše 4-leté přátelství v rámci internetu.
Co všechno jsme za ty 4 roky stihly ve vituální síti probrat? Můžu říct, že vše a to i 2x. Hlavně to jak nás mudlovští učitelé štvou, mudlovští spolužáci nechápou a celý mudlovský svět by jsme nejraději hodili na hlavu, sedli si na koště a hurá do Bradavic!
Tak lehce to však nejde a tak nám nezbyvá než překonávat skutečnost a přítomnost společně. Každý by měl mít svého milouše, který mu poradí, pomůže a nenecháho ho jako jediného být tou divnou existencí.
Naše přátelství však netrvá pohých několik měsíců, ale několik dlouhých dlouhatánckých let. Dá se řící, že se známe okolo 15 let. A co všechno jsme za 15 let stihly prožít? Menší ukázka níže.

Ve westernovém městečku jsme lamu stihly pozdravit.

Společně jsme lamo-klokano-žirafě mávaly. (A ona nám!)

Nejvíc obdivu, však opět sklidily kočičky ve Vyškovském Zoo koutku! :)

U zlatých rybek si přání nechaly vyplnit.

Lednici navštívily, tu doma však jen večer a pro ovocný jogurtík.

Zahrály jsme si i na Rose a Jacka, bez toho tragického konce ovšem.

Náročné túry jsme zdolávaly a kopce až k cíli nás vedly.

Koukly jsme i do nádherného a právě zpravovaného kláštera, kde nás nejvíce zaujala místnůstka tak pro čtení!
-Život je krátký, tak čti co nejvíc!
Stihly jsme toho spoustu, nejlěpší však je když se vidíme a můžeme si popovídat, postěžovat a nehledět na to, co ze svých úst vypustímě, protože se chápeme a víme, co od sebe očekávat - každý by někoho takového měl mít, každý by měl mít svého milouše!
Takže díky milouši!♥
Váš Kloboučník!