"Už je to tak, jsi vyšinutý potrhlík. Ale něco ti řeknu, to ti nejlepší jsou." Alenka v říši divů

Změna

14. října 2016 v 16:52 |  Čajový dýchánek u Kloboučníka
Za posledních pár týdnu na sobě pozoruji spousty změn, od maličkostí až po rozsáhlé. Změna začala asi koncem 9.třídy, kdy se ze žákyně stala studentka. Lidé se mě začali ptát, kam jdu na školu, jak se těším a nebo proč jsem si vybrala zrovna daný obor. Také mi všichni vykládali, jak již budeme na střední dospělejší a budeme si více rozumnět. V posledním tvrzení se nemohli více splést (o tom ale jindy).



Do školy jezdím za tmy a ze školy již skoro také. Přijedu domů, sním pozdní oběd, učím se, navečeřím se a můžu jít spát abych ráno vylezla z vyhřáté postýlky. Tento styl se na mě podepisuje neustálou únavou, podrážděností a celkovou špatnou náladou. O prázdninách jsem byla celkově pozitivní a veselá dušička s neustálými nápady. A říkám si, kde je teď ta chyba? Je to pro mě tak nereálné a těžké, že to nezvládnu? Netuším, co si odpovědět, navíc již ten nám někteří učitelé dokáží dát k učení několik stran a můžu se snažit jak chci, ale ta teorie mi moc do hlavy neleze. Z toho jsem rozzuřená a se svým okolím nedokážu rozumně komunikovat (matka koukla na mé poznámky, které se musím naučit do IKT a podpořila mě k tvorbě taháků, myslím že brzy je začnu využívat). Navíc jsem byla vášnivý čtenář, nyní se na knihu nedokáži soustředit a čtu, čtu avška neduším o čem čtu.

Navíc pocházím z vesničky a připadá mi, že lidé v Blansku, mají vždy na vše čas. Autobus mi jede jednou za hodinu, já spěchám a utíkám na autobus, oni přede mnou stojí a mé pospíchání nechápou. Začínám proto na ně být alergická. Všude tolik lidí, kteří na mě koukají jako na podivína. Bylo to tak i dřív a já si toho nevšímala nebo jsem se vážně tak změnila? Dnes se na mě koukla spolužačka při naší imatrikulaci a povidá: "Co se zas tak tváříš, nikdy nevím co si myslíš." Vážně? To už ani můj obličej není v rámci normálnosti dnešní doby?

Můj milující Šklíba mi vždy dokáže pomoci a i když ho otravuji každý den, je tu pro mě a já ji za to musím neskonale a nevyčíslitelně poděkovat!

Nakonec už jen: Už je to tak. Jsi vyšinutý potrhlík. Ale něco ti povím: To ti nejlepší jsou! -Alenka

Váš Kloboučník
Kloboučník


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 14. října 2016 v 17:06 | Reagovat

Držím palce, ať se současná situace zlepší. Jinak i mě berou za podívínku, nějak to se mnou jde životem pořád dála dál.

2 zezivotasnilku zezivotasnilku | 15. října 2016 v 8:34 | Reagovat

Děkuji, doufám že časem to půjde. Aneb kdo určuje hranici mezi normálním a nenormálním?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama