"Už je to tak, jsi vyšinutý potrhlík. Ale něco ti řeknu, to ti nejlepší jsou." Alenka v říši divů

Zpět ...!

16. října 2016 v 12:00 |  Smyšlená skutečnost Kloboučníka
Vždy, když se ochladí a do popředí se dostane podzim, se mi začne stýskat po voňavém a kvetoucím jaru. Po dlouhých a slunných dnech léta, nebo pohodlíčka v čerstvě posekané trávě.




Po létajících včelkách, stromech na kterých kvetou květy z kterých se stanou šťavnaté a sladké plody.


Chybí mi naše zahrádka, ve které všechno tak krásně voní!


Ty chvíle, kdy je zahrádka tak úžasně barevná a rozmanitá.


Kdy vím, že brzy z těchto květů budou červené jaůdky, hodící se skvěle k snídani, protože domácí je přece jen domácí.


Nedaří se jen v naší zahrádce, ale i mio ni. Rostlinky rostou i na trávičce všude kolem nás.


Z pampelišek máme každyčký rok med, který rychle zmizí z naší spíšky, jak moc je dobrý.


Na toto obilí již si brousí zuby moji morčičáci Fred a George.


Na každé procházce se Šklíbou trháme polní kvítí a tvoříme pestrobarevnou kytici, kterou darujeme nejbližším.


I Šmudlovi se líbí ležení ve voňavé travičce, ale je pravda že ten usne všude, nyní má své místo u topení nebo před kamnami. :)


Váš (nyní mírně sentimentální) Kloboučník. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama