Vždy, když se ochladí a do popředí se dostane podzim, se mi začne stýskat po voňavém a kvetoucím jaru. Po dlouhých a slunných dnech léta, nebo pohodlíčka v čerstvě posekané trávě.

Po létajících včelkách, stromech na kterých kvetou květy z kterých se stanou šťavnaté a sladké plody.

Chybí mi naše zahrádka, ve které všechno tak krásně voní!

Ty chvíle, kdy je zahrádka tak úžasně barevná a rozmanitá.

Kdy vím, že brzy z těchto květů budou červené jaůdky, hodící se skvěle k snídani, protože domácí je přece jen domácí.

Nedaří se jen v naší zahrádce, ale i mio ni. Rostlinky rostou i na trávičce všude kolem nás.

Z pampelišek máme každyčký rok med, který rychle zmizí z naší spíšky, jak moc je dobrý.

Na toto obilí již si brousí zuby moji morčičáci Fred a George.

Na každé procházce se Šklíbou trháme polní kvítí a tvoříme pestrobarevnou kytici, kterou darujeme nejbližším.

I Šmudlovi se líbí ležení ve voňavé travičce, ale je pravda že ten usne všude, nyní má své místo u topení nebo před kamnami. :)
Váš (nyní mírně sentimentální) Kloboučník. :)