Kdo říká, co je a co není? Kdo říká, že psy nemůžou mňoukat a kočky štěkat? Kdo říká, že trpaslíci, Děda Mráz a lichožrouti neexistují? Nezapoměň na Alenku "Do rána jsem schopná uvěřit až šesti nemožnostem."
Můj méďa nemá lehký život, každou noc na něm ležím a mazlím se sním. Vsadím se, že jen co odejdu, tak hned vyskočí z postele a jde si dát relax. Určitě ožívají i další moji plyšáci a hlavně ty hračky od brášky. Proto je pak u nás takový nepořádek, protože, no tak mami, já si uklízet přece umím!
A když jsou ty Vánoce, tak se k tomu vážou měkké dárky - ponožky. Ty se ztrácejí často. Já mám však jasno, co vy? U mě je kradou a jí lichožrouti, ty malé potvůrky nemají nic jiného na práci. Musela jsem rezignovat a spousta mých ponožek už je jen černých. Jedna se ztratí - nevadí. Vlastně se na ně tolik nezlobím, taky musí něco papkat.
No a ti jejich kamarádi skřítci, ti mi přesouvají a schovávají vše. Copak bych si brýle nechala v koupelně a nevěděla o tom? Zase tak špatně na tom s pamětí nejsem. Ale ti moji doma jsou na mě hodní a když něco hledám dlouho, tak mi to zase vrátí.
Myslím, že i moje zvířátka toho ukazují míň než, co umí. Kdyby chtěli určitě na mě mohou i mluvit, jen nechtějí odpovídat na ty moje žvásty, stačí jim je jen poslouchat. Tak raději předstírají svoji hloupost, jako spoust ve škole.
Jsem snílek a kdo to změní? A proč vlastně? Co když je to všechno pravda? Počkej, jasně že je, jednou se Vám budu smát já!
-Kloboučník
-Kloboučník
Vše čemu věříme může být skutečné...