"Už je to tak, jsi vyšinutý potrhlík. Ale něco ti řeknu, to ti nejlepší jsou." Alenka v říši divů

Jsem to prostě já a nazdar.

7. prosince 2016 v 21:44 | Šklíba |  Mňoukání se Šklíbou
Byla jsem odstrkovaná. Taková ta spodina třídní společnosti. Lidi mě ignorovali a já se trápila. Ale jednoho den jsem si řekla, že trápení bylo dost.

Jsou takové ty blbózní motivační citáty o tom, jak se má člověk změnit, jak má na sobě pracovat, bla bla bla.... Jo, to je mega pěkný, ale co s tím? Znamená to, že se mám začít chovat stejně odporně jako ten zbytek?

Na to se můžu, s prominutím, vyprdnout.



A protože jsem tvrdohlavý beran, tak jsem si řekla, že odteď to budu jen já. A kdo mě takovou nebere, má smůlu. Proč by měli ostatní určovat, jací budeme?

A tak jsem tu.

Já.

Já, která je někdy tichá. Ale říká se, že tichá voda břehy mele. Něco na tom bude.

Já, která má svoje zvěřata a je šťastná.

Já, která má kamarády, kteří za ní stojí.

Já trochu šílená.

No dobře, někdo trochu víc.

Já, která vyprávím blbý vtipy a směju se jim. Někdy jako jediná, ale co jako?

Já, která už hrozně dlouho přemlouvám matku, aby mi koupila potkana.

Já, která je knihomolka. Ať si říka kdo chce co chce, knihomolství je prostě super.

Já, která je potterheadka. To jsem možná měla napsat první, ale už se mi to nechce měnit.

Já, budoucí knihovnice. Možná. Pokud prolezu k maturitě.

Já, která prohlížím svět přes objektiv. Všechno hned vypadá jinak.

Já, poslouchající rock.

Já, která chodím po ulici a zpívám a tancuju.

Já, která po zahradě lítám zásadně bosá. A nejlip ještě se psem.

Já, která věřím na záchodový příšery. A na škrkny samozřejmě.



Ano, mám se ráda. Jsem na sebe pyšná.

Možná jsem tenhle článek potřebovala, abych si uvědomila ty skvělý věci.

Ale jak řekl Hagrid:

"Jsem takovej, jakej jsem, a nestydím se za to. ,Nikdy se za to nestyď,' říkával vždycky můj nebohej taťka. ,Najdou se takový, který ti to budou mít za zlý, ty ale nestojej za to, aby sis kvůli nim dělal těžkou hlavu.'"


A měl pravdu hoch.


Snažím se nestydět se za sebe. Bojuju sama se sebou, abych se přesvědčila, že ostatní rozhodně nejsou o nic víc než já. Nemají právo někoho soudit a přece to dělají.
Mám dojem, že mě teď vybraná skupina lidí docela bere. Mám pocit, že tím, že se snažím nehrát žádný hry, ale jsem toprostě já, mně ti lidi věří.



Zajímají mě Vaše názory ;-D tak se pochlub te.

Bay, bay, milánkové,
Šklíba
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lotty Lytton Lotty Lytton | Web | 7. prosince 2016 v 22:33 | Reagovat

Na začátku jsem myslela, že to bude jen prázdné fňukání, kterého jsou blogy plné, ale ten článek se mi nakonec moc líbil.

Svým způsobem se v tom tak trochu vidím. Ne ve všech bodech, ale v mnohých ano.

Strašně se mi líbí, jak jsi to pojala i to, cos tím chtěla říci.

2 zezivotasnilku zezivotasnilku | 16. prosince 2016 v 9:46 | Reagovat

[1]: Nechci se chvástat, taky si fňukám :-D doma, za dveřma mého pokoje :-D Děkuji moc za komentář :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama