25. ledna 2017 v 18:04
|
Přemýšleli jste někdy o chybce, co se stala? Nemyslím takovou tu v testu, myslím nějakou zásadní ve vašem životě. Něco, co vás velmi a velmi ovlivnilo po dlouhou dobu.
Ten kdo tento blog čte delší dobu, tak se o mě již něco dozvěděl. Víte toho snad víc než většina mých přátel v okolí. Proč? Jsem zde jako anonym, proto se nebojím sem dát vše, co mě zrovinka napadne. Nemusím se totiž bát vaší odezvy.
Moji asi největší chybu už jsem tu popisovala. Byla to ve světě hodně známá nemoc anorexie. Ono používat ten termín minulého času je další chyba. Ta nemoc nebyla, ona stále je. Anorexie je mou součástí jako například je tou vaší tajemství, co si držíte v hlouby duše.
Díky ní jsem protrpěla již spoustu bezesných nocí v léčebně, nemocnici, ale i doma, když si uvědomuju, co způsobuji svým příbuzným. Strašně moc se jí již chci zbavit, ale nějak se ve mě asi usídlila. Samozřejmě se boje nevzdávám a každý den si říkám, že to zvládnu. Jen už mi někdy dochází síly. Je to jako když dlouho běžíte, na konci již si myslíte, že to nezvládnete, ale přesto musíte pokračovat. Přesně tak to mám dlouhé měsíce už i já. Je mou povinností dokázat této nemoci, že já vládnu svému tělo - ne ona.
Trošku jsem se zapřemýšlela nad skutečností proč tato nemoc vznikla u mě a proč vlastně vůbec existuje. Přišla jsem na to, že nás k tomu vedou některé media.
Dívky na časopisech vypadají jako malé holčičky, celebrity v televizi se předhání, kdo se vejde do užších šatů a media je v tom jen a jen podporují. Ale copak mají dělat skutečné dívky jako třeba já? Samozřejmě, že se chtějí s těmito slavnými identifikovat - a koukejte jak to dopadá.
Četla jsem spoustu článků, kde dívky popisovali, že chtěli být modelky - avšak agentury řekli, že jsou příliš silné. No tak stejně jako já začali hubnout a dostali se tam kam já. Jenže teď jim z toho nejde vybruslit přesně jako mě.
Já měla štěstí a maminka s tatínkem to začli brzy řešit. A teď již nechci hubnout, ani v nejmenším. Už teď sama sebe vidím jako kostru a jsem přece jen holka, takže bych si na sebe někdy ráda vzala šaty atd. Ale tak trošku se bojím té představy jak vypadám a co by si o mě ostatní mysleli.
Co na závěr? Nenechte se těmi nesmyslnými bláboly, co cpou média ohrožovat. Pokud se někdo někomu nelíbí, tak je to jen a jen jeho chyba, protože každý jsme úžasný svým způsobem!
-Kloboučník
"Slova jsou, podle mého ne tolik skromného názoru, naším nejvíce nevyčerpatelným zdrojem magie. Schopná způsobovat zranění i napravovat je." Albus Brumbál
Anorexie je v dnešní době boužel hodně rozšířená nemoc. Jak ty píšeš, můžou za to i media a časopisy.. Ukazují pořád nějaké ideály, volí své Miss, dávají rady na hubnutí a diety. Takto si skoro žádná z nás nemůže připadat krásná a sebevědomá, a proto hodně dívek to dovede až sem :/
Někdy jsem i ráda, že já jsem to nenažrané prasátko a dobrého jídla bych se nevzdala
Jinak drž se, jsi bojovník a buď na sebe hrdá, že jsi to začala řešit tak brzo :) Mám známou, která už je dlouhou dobu kvůli anorexii v nemocnici a nemůže do sebe dostat žádné jídlo :/