Včera jsem byla příjemně a krásně překvapena od mladšího brášky a vlastně díky němu dnes vzniká tento článeček.
Když jsem přijela domů ze školy, tak na mě čekal a hned mi chtěl předat svůj dárek. Nakreslil mi krásný obrázek s použitím voskovek a vodovek. Musím říct, že mě okouzlil.
A víte, co mě potěšilo nejvíce? To, že si na mě vzpoměl a snažil se něco vyrobit sám. Nic nekupoval a jen tak mi něco dal, navíc nemám ani narozeniny nebo svátek. Byl to jen další obyčejný den.
Maminka mi pak řekla, že to maloval celý večer a pečlivě schovával, abych jej náhodou nezahlédla. Chtěl mi ho dat už ráno, ještě před školou, ale tatínek mu ho přesunul někam jinam a on ho nemohl najít, prý byl velmi smutný.
No a přivedlo mě to na myšlenku, že tohle je vlastně to nejlepší, co člověk může udělat. Něco vyrobit zvlastní vůle a kreativity a pak to předat. Vloží to toho mnohem víc usilí než za nakoupené dárky. To se podle mě počítá! A když si uvědomíte, že vás má někdo tak moc rád, že obětuje čas jen proto, aby vám něco mohl vyrobit, nevykouzlí to úsměv na tváři?
Váš (velmi šťastný) Kloboučník!