Kde je konec naší cesty? A kde je vlastně začátek? Někdo to vidí v narození, další v nástupu do školy, pro někoho začátek je osamostatnění od rodičů nebo to může být okamžik, kdy dal na svět noý život.
A konec je ještě složitější. Co lze předpokládat jako konec? Je to období, kdy se nám zrovna nedaří? Když nás opustí naše, již dospělé, děti? Nebo jsou to každodenní chvilky osamělosti?
Každý vidíme konec někde jinde, je to tím, že každý jiný jsme. Někdo nedokáže chvilku posedět a pak je pro něj konec špatné počasí. Někomu jako konec připadá nedostatek peněz. Někdo za konec může považovat trapnou situaci.
Podle mě jsou však toto jen malichernosti. Koncem naší cesty je období, kdy nás všichni opustí. Den kdy lidsto přestane vzájemně komunikovat. A bohužel my se k tomu blížíme stále více a více. Řekněte mi, kdy naposledy jste nebyli celý celičký den na počítači? Zvládnete odpovědět? Myslím, že dnes už to nezvládne nikdo.
Vše na světě je nastaveno na moderní svět, už i moje známkování, suplování či rozvrh ve škole. A štve mě to? Ano! Každý je přesvědčen, že máte doma počítač, tiskárnu a spoustu dalších vymožeností moderního světa. Tohle je podle mě konec světa.
Kde budeme za pár let? Ještě chviličku a na světe bude tak pustu a prázdno, že nebude možna ani láska.
Prosím vás, zamyslete se nad tím a snažte se žít dokud je ještě čas. -Kloboučník
Naprosto souhlasím

Konec světa je v technologiích a v tom, jak jsou na nich lidi závislí a tím čím dál lenivější.
A takové to zabíjení času u počítače s tím že čekáš na nějaké příležitosti..to je ten pravý nesmysl. Žiješ teď a tady - ne až třeba dostuduješ, či dohraješ hru