Pojďte se semnou na chvíli kouknout do knihovny. Je tam fajn. A máme bonbony.
Už druhý týden jsem na praxi v naší malé městské knihovně. Paní knihovnice se snaží, abych všechno viděla a všechno si vyzkoušela.
A tak se na všechny usmívám, zdravím a směju se dětičkám, který rozhrabujou regál s dětskou literaturou, který jsem dva dny předtím jakžtakž dala do kupy. Katalogizuju, štítkuju, vyřazuju a zařazuju knihy. Jako poslíček běhám na poštu do bchodu nebo na úřad. Koukám na besedy pro dětičky a snažím se pochopit, čím to je, že ty dětičky poslouchají . Kolem dvanácté si skočím pro něco k snědku. A tak to jde pořád dokola.
Nestěžuju si, to ne. Baví mě to. Když přijdou ti správňácký lidi, dozvíte se spoustu zajímavých věcí. Třeba kdo měl co zlomenýho nebo na co nechodit do divadla.
Někdy je to i vtipný. Někdy si s nama technika zahrává. Nespolupracoval s náma program na knihy. Dneska nám třeba nešel vypnout projektor. Nebo když hodinu zařazujete knihy a oni vám řeknou, že je to špatná hromádka a že se to má zase posbírat.
Knihovníci jsou hrozně fajn lidi. Obětaví, přátelští a trpěliví. Vždyť jinak by ty lidi už dávnou zabili. Ve filmech a v knihách jsou většinou popisováni jako ti zatrpklí a protivní. Ale skutečnost je zdaleka jiná.
Tak se za nám někdy stavte. Máme ty bonbony.
Vaše Šklíba