"Už je to tak, jsi vyšinutý potrhlík. Ale něco ti řeknu, to ti nejlepší jsou." Alenka v říši divů

Šílené číslo

9. května 2017 v 21:56 | Šklíba |  Mňoukání se Šklíbou
Jako malá jsem si často představovala tu chvíli, kdy můj věk dosáhne té úžasné svobodné hranice - 18. Jo, bude to super, budu si moct dělat, co budu chtít, nebudu na nikom závislá. Prostě pohoda. Teď už si můžu s naprostou jistotou říct, že jsem byla blbá.


Najednou, ze dne na den jsem se podle všech stala dospělou. Už můžu pít, můžu pracovat, můžu si udělat řidičák. Paráda, že? Najednou kolem mě lítají slova jako " životní pojištění, účet v bance, kreditka, daně, řidičák, maturita, vysoká...." a mohla byh pokračovat donekonečna. Absolutně nemám páru, o čem ti lidi blábolej a nikdo mi to nehodlá vysvětlit a tak jen podepisuju, co mi matinka předem zkontroluje.

Najednu stranu si říkám, že je to fajn, už o sobě můžu rozhodovat sama. Ale bojím se. Bojím se zodpovědnosti. Je to takový můj osobní bubák. Ono samotné rozhodnutí dá spoustu práce a uvážíme- li, že by ště mělo být dobré, je to dvojnásobek práce.

Momentálně mě nejvíc děsí řidičák. Je nejvíc aktuální. Já se děsím všeho nového, všeho, co neznám a nevím, jak přesně to bude probíhat. I když mi všichni říkají, že na tom nic není a že to určitě zvládnu,nejsem si tím tak docela jistá.

Měla bych teď být zodpovědná, měla bych se chovat přiměřeně svému věku. A to je teda pěkně prosím, jak? Všichni už najednou počítají s tím, že budu absolutně všechno vědět. V bance se mě ptají, co od svého účtu očekávám. Hmm, co já vím, třeba to, abych to měla co nejdřív z krku a mohla jít domů.

Děsí mě to. Děsí mě to číslo. Za chvíli mi bude dvacet a pak bude ještě pár roků můj věk končit na -cet do tý doby, než přijde -sát. A najednou bude všechno za mnou. Asi je ale brzo, mít depku z věku, koneckonců, je mi osmnáct, to je přece krásný a bezstarostný věk, že? O tom je vlastně celý tento článek , o té bezstarostnosti.
Někteří mojí spolužáci už mají naplnováno, kam půjdou na vysokou. Pomalu i to, kolik budou mít dětí a kde budou bydlet a v kolikati si koupí první auto. Já tady sním o tom, že všechno zůstane tak, jak je a já nebudu muset nic řešit. Zároveň ale vím, že bych se měla vzchopit a začít se na to psychicky přirpavovat. Začít konečně být zodpovědná.
Asi začnu tou autoškolou...Třeba ani nikoho nezajedu...


Vaše vyděšená Šklíba.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama