"Už je to tak, jsi vyšinutý potrhlík. Ale něco ti řeknu, to ti nejlepší jsou." Alenka v říši divů

Minuta

19. června 2017 v 14:16
Jak dlouhou trvá vlastně minuta?

Někdy trvá věčnou a někdy pouhý okamžik.

Pamatujete si když jste v dětství museli čekat na zazvonění zvonečku od Ježíška? Byla to první zkouška trpělivosti, bylo to jako mučení, když jsem se nemohla ihned kouknout, co mi Ježíšek donesl za hezké dárečky.



Když jsem si ale hrála, bylo to jako by to byla pouze vteřinka a už jsem musela jít ze školky domů. Měla jsem tolik nápadů, co se dá dělat a ty se snad ani nedali stihnout. Jednou jsem byla dobrodruh v pralese, pak zase kosmonaut na měsíci a pak jsem zabila všechny příšery.

Tady byl čas jen mým doprovodem abych věděla, kdy jít třeba spát, kdy jít domů za maminkou a kdy si dát něco dobrého.

A co minuta ve škole?

Minuta do konce hodiny byla pěkně dlouhá, vteřinová ručička na hodinách ne a ne se pohnout. Nejhorší to bylo každé páteční odpoledne, kdy už jsem se těšila na volný víkend a co nového a užasného zase prožiji.

Ale minuta do konce testu utekla jako voda. Zvlášť když jsem se snažila vzpomenout na to zapeklité slovíčko z angličtiny. Najednou už přede mnou stála učitelka a test si vybrala.

Tady už právě na každé té minutce záleželo a čas se stal povinností, kterou je třeba dodržovat. Paní učitelka rozhodně pozdní příchod neomlouvala a ani autobus na zpozdilce nečekal, ale já jsem si pak musela počkat na další.

Co minutu v životě?

Někdy si říkám, že utíká snad nejrychleji, koukám na sebe a nemohu uvěřit, že už je mi 16. Co všechno už jsem zažila, koho jsem potkala a kolik věcí zvorala? Spousty a spousty a přesto všechno jako by to bylo včera, co jsem nastoupila do 1. třídy.

Někdy se mi, ale ta minuta v životě táhne. Připadá mi jako by se čas zastavil, jako by si řekl že odedneška již se neposune ani o vteřinku. Je to v těch nepříjemných situacích, kdy na něco čekám, kdy čekám na nějaký rozsudek, co mě může nepříjemně ovlivnit.

Když jsem starší, začínám si však uvědomovat, že času je nedostatek, i když máme každý den 24 hodin i tak se mi zdá, že ho mám málo. Je vším tím životním spěchem. Každý od nás něco očekává, něco čím jím ukážeme, co dokážeme.

A když se kouknu jak žiji teď, bude to někdy lepší? Až budu starší budu dělat něco pro sebe? Užiji si tu minutu jako ve školce? Doufám, že si najdu čas a doufám, že až se jednou budu houpat na křesle tak nebudu svého života litovat ani jednu minutu.


Váš Kloboučník :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama