"Už je to tak, jsi vyšinutý potrhlík. Ale něco ti řeknu, to ti nejlepší jsou." Alenka v říši divů

Čajový dýchánek u Kloboučníka

Co by kdyby?

17. června 2017 v 8:44
Někdy jen tak přemýšlím a co by kdyby? Co kdyby Slunce bylo modré? Bylo by to zvláštní nebo v pořádku?

A co kdyby nebe bylo žluté? A tráva červená?

Jaký by byl svět kdyby vše bylo obráceně? Nejdříve by byl večer a až potom ráno? Co kdyby nejdříve bylo ovoce a až potom květy? Co kdybychom byli nejdříve dospělí a až potom se stali dětmi?

Co kdyby uměli zvířata mluvit? Co kdyby nám mohli radit a ne jen poslouchat naše myšlenky?

Jaká by to byl svět? Byl by pro nás prapodivný?

Nikdo nekouká..

15. května 2017 v 20:31
Znáte ty chvilky, kdy jste jenom vy a nemusíte si tak dávat pozor na to, co děláte nebo říkáte? Nikdo nekontroluje, zdá tričko ladí s ponožkami nebo zda chodíte celý den v pyžamu. Nezáleží, zdá máte perfektní účes nebo mluvíte jako dlaždič.

Normálnost či šílenství?!

12. května 2017 v 12:37
Ví někdo, kde je hranice normálnosti? Kdo stanovil, že on a on je normální a ten už je blázen? Od kdy se lidé zavírají do léčebny? Kde je úroveň šílenství, od které už nemůže jedinec žít ve společnosti?

Tak a teď jsem tady já!

11. dubna 2017 v 14:43
Dokážete se poprat za svůj názor? Dokážete si stát za svým i když ostatních je převaha? Dokážete vystoupit z ulity a nebát se projevit?

Zavři oči, padá hvězda!

6. dubna 2017 v 17:46
Přejete si něco, když padá hvězda? Máte tajné přání, o kterém nikdo jiný neví? Přejete si něco, co je tak překrásné až je to neskutečné? Já si přeji tolik věcí, že jsem si jistá že se nesplní ani jedna. Jsou tak fantastické a nereálné, že netuším jak jsem na ně přišla.

Zkouška ohněm..

30. března 2017 v 19:38
Co je to zkouška ohněm? Pro každého něco jiného. Dá se říct, kdo prošel tím nejhorším ohněm?

Každá zkouška nás na něco připraví a v něčem zocelí. Ať chceme nebo ne nějak nás pozmění. Nabídne nám novou perspektivu, ale může i ztrápit naši duši.

Kde je konec?

6. února 2017 v 18:19
Kde je konec naší cesty? A kde je vlastně začátek? Někdo to vidí v narození, další v nástupu do školy, pro někoho začátek je osamostatnění od rodičů nebo to může být okamžik, kdy dal na svět noý život.

Iluze - skutečnost?!

31. ledna 2017 v 17:40
Nezdá se vám někdy, že žijeme ve lžích? Pouhé domněnky, odhady, dohady a předpoklady? Může se někdo zajistit, že všechno tady je realita?

Co je a co není pravda? Samozřejmě někdo může tvrdit onu věc, co když je ale skutečnost jiná? Co když je vše jen prachbýdná lež, kterou nám média podsouvají?

Chybka?!

25. ledna 2017 v 18:04
Přemýšleli jste někdy o chybce, co se stala? Nemyslím takovou tu v testu, myslím nějakou zásadní ve vašem životě. Něco, co vás velmi a velmi ovlivnilo po dlouhou dobu.

Ten kdo tento blog čte delší dobu, tak se o mě již něco dozvěděl. Víte toho snad víc než většina mých přátel v okolí. Proč? Jsem zde jako anonym, proto se nebojím sem dát vše, co mě zrovinka napadne. Nemusím se totiž bát vaší odezvy.

Dáreček..

21. ledna 2017 v 12:13
Včera jsem byla příjemně a krásně překvapena od mladšího brášky a vlastně díky němu dnes vzniká tento článeček.

Silný nebo slabý?

15. ledna 2017 v 12:28
Síla vůle, díky ní bychom vše měly dokázat a překonat, co když ale není dostatečná?

Co když chybí a naše vůle se pomaličku drolí na malinké kousíčky duše?

Někdy je těžké číct si: "Tak teď jsem tady a já to zvládnu!"

Někdy mi připadá moje existence nezdůvodná.

A co když..?

21. prosince 2016 v 14:00
Kdo říká, co je a co není? Kdo říká, že psy nemůžou mňoukat a kočky štěkat? Kdo říká, že trpaslíci, Děda Mráz a lichožrouti neexistují? Nezapoměň na Alenku "Do rána jsem schopná uvěřit až šesti nemožnostem."

Změnilo mi život...

11. prosince 2016 v 13:24
Strašně dlouho jsem přemýšlela jestli to dokážu, jestli dokážu ze sebe dostat ty nejčernější myšlenky, které ukrývám. Je to pro mě strašně těžké téma a doufám, že mě neodsoudíte.

Na začátku mého příběhu stojí sebevědomí, neměla jsem ho dostatek, chybělo mi a to se mi stalo osudným. Potřebovala jsem odvahu postavit se ostatním a nedokázala jsem to. Nikdy jsem nedokázala říct někomu, aby mě nechal žít a přestal mě trápit. Vždy jsem se podřídila a pak vzápětí litovala svého chování. Doma jsem se uzavřela a nedokázala moc komunikovat s ostatními.

Člověk prochází změnami.

6. prosince 2016 v 15:00
Během našeho života projdeme spousty změnami, některé z nich si ani neuvědomujeme. Jsou pro nás tak běžné a každodenní, že je nevnímá jako něco důležitého, čemu bychom měli věnovat naši pozornost. Zvláštní skupinou jsou pak změny, které se staly cizím přičiněním nebo bez našeho "souhlasu" a nejsou u nás třeba ani vítány.

Historie

1. listopadu 2016 v 15:00
Přemýšleli jste někdy nad tím, co by kdyby? Co by bylo, kdyby něco nebylo? Co by vyplynulo ze situace, které by předcházeli jiné spory?

Život neživot..

21. října 2016 v 14:00
Každé pondělí si říkám, že tento týden jisto jistě nepřežiji a toho pátku se nedočkám. Je to pro mě tak těžké vychumlat se z té teplounké postýlky do mrazivého ranního počasí, navíc když je ještě tma a všechny věci v okolí, od stolu až po nohu židle, se proti mě spikli.


Když se po tmě dostanu konečně z pokojíčka až do kuchyně, kde rozsvěcuji první světlo, pod nohám se mi začnou plést 2 fenky a 2 kočičáci, za rohem nezapomenou pískat 2 morčičáci. Snažím se neublížit sobě a hlavně jim! Přece těm svým miláčkům neublížím.

Barvy kolem nás

19. října 2016 v 15:00
Kolem nás se nachází tisíce, ba miliony barev. Každá je jiná a každý je jinak vnímá. Některé na nás působí lépe jiné hůře. Barvy jsou důležité pro celkové vnímání světa. Už malé děti ví, že červená je znak nebezpečí a držet by se měli u uklidňující zelené. Každý se charakterizujeme tím, jakou barvu rádi nosíme, optimisté si oblekají veselé a pozitivní, pesimisté tmavé a posmutnělé.

Výsledek obrázku pro duha

Změna

14. října 2016 v 16:52
Za posledních pár týdnu na sobě pozoruji spousty změn, od maličkostí až po rozsáhlé. Změna začala asi koncem 9.třídy, kdy se ze žákyně stala studentka. Lidé se mě začali ptát, kam jdu na školu, jak se těším a nebo proč jsem si vybrala zrovna daný obor. Také mi všichni vykládali, jak již budeme na střední dospělejší a budeme si více rozumnět. V posledním tvrzení se nemohli více splést (o tom ale jindy).

Kolem nás

11. října 2016 v 22:15
Někdy si připadám, jako experiment přírody. Nenormální a nespokojená s dnešním světem. Začtu s tím nenormální. Nejdřív je třeba si uvědomit, že co je a co není normální rozlišuje společnost - tedy my. Tento rok jsem nastoupila na střední škola a jedním z nových předmětů byl i Zaklad společenských věd. Celkově mě vyděsilo, jaká pravidla na "normální" a "nenormální" chování jsme si nastavily (všimněte si úvozovek). Prvotní příklad je ten, že dnes je naprosto "nenormální" nemít dotykový mobil. Vymykáte se společnosti, tím pádem "normálnímu" chování. Co třeba špatné oblečení, nebo špatně strávený čas?

Kloboučník

9. října 2016 v 15:20
Představitelka Kloboučníka je obyčejná bytůstka s neobyčejným životem. Na světě se objevila před 15-ti lety a vyrostl z ní tak trošku introvertní jedinec s potřebou zavrtat se do knihy a nevnímat realitu tak často, jak jen to je možné. Kloboučník je zasněný typ a ve svých představách si vše maluje na růžovo (pozůstatky z nadměrného čtení). Je to jedinec, který nemá moc čím uchvátit, a proto se o to nebude ani snažit. Popíše se jako vysoká osůbka s hnědými vlasy a očima, prvním rokem studující střední odbornou školu. Doma se snaží mít vždy pár zvířátek, aby jí zpříjemňovali dny - momentálně je součástí její rodinky fenka, dvě kočičky a dva pískájící morčičáci. Snaží se být dobrý lidská bytost (ne vždy se zadaří) a pomáhat ostatním.

Váš Kloboučník
 
 

Reklama