"Už je to tak, jsi vyšinutý potrhlík. Ale něco ti řeknu, to ti nejlepší jsou." Alenka v říši divů

Mňoukání se Šklíbou

Nadechni se..... A plav!

20. července 2017 v 18:50 | Šklíba
Lehnu si a snažím se usnout. Jen si tak lehoučce pluju oblohou plnou hebkých obláčků, přemýšlím, co budu mít zítra na oběd, co se stalo dneska a co se stane zítra a najednou hups. Jsem tam dole. Tam, kde se může stát všechno. Tam, kde můžeme být vším.

Na velikosti nezáleží. Prý.

30. května 2017 v 17:03 | Šklíba
Ne velikosti nezáleží prý. No, jak se to vezme. Dneska jsem byla nakupovat a zjistila jsem, že záleží...

Nekoukat

23. května 2017 v 15:21 | Šklíba
Když se nikdo nekouká, jsem volná. Stává se ze mě úplně jiný člověk. Nemusím se ohlížet na názory jiných, jestli jim vadí moje chování nebo oblečení. Nemusím se ohlížet vůbec na nic. Jsem sama.

Profesionální knihovnice

23. května 2017 v 15:04 | Šklíba
Pojďte se semnou na chvíli kouknout do knihovny. Je tam fajn. A máme bonbony.

Šílené číslo

9. května 2017 v 21:56 | Šklíba
Jako malá jsem si často představovala tu chvíli, kdy můj věk dosáhne té úžasné svobodné hranice - 18. Jo, bude to super, budu si moct dělat, co budu chtít, nebudu na nikom závislá. Prostě pohoda. Teď už si můžu s naprostou jistotou říct, že jsem byla blbá.

Výzva

20. ledna 2017 v 8:33 | Šklíba
Každý den procházím městem a vidím, jak se ti lidičkové kolem mě mračí a šklebí. Všichni chodí jako mumie a bloumají kolem výloh obchodů. To je fakt krása. A tak jsem si dala takovou menší výzvu.

Slyšíš to? To jsou Vánoce. Odcházejí...

8. ledna 2017 v 17:19 | Šklíba
Vánoce jsou pryč. Jedna jediná odporná věta, která mi dokonale zdeptala den. Vánoce jsou pro mě idylka. Nemusím do školy= nemusím ráno brzo vstávat= vstávám kolem 11. v televizi jsou pohádky, na stole cukroví, za okny sněží a doma je teplíčko. A když už někdy opustím svoje těžce vybojované místo v křesle, je to pro to, že moje čtyřnohá obluda potřebuje vyvenčit.

Dobře žít

7. ledna 2017 v 23:06 | Šklíba
Tohle píšu ubrečená a usoplená. Právě jsem dokoukala Zlodějku knih. Už dlouho jsem si chtěla přečíst knížku, ale v knihovně byla vždy vypůjčená. Pokud je lepší než film, nedivím se tomu.
Tak teď budu mluvit o filmu. Je to ten typ příběhu, který vás donutí brečet, rozerve vás na kusy a pak, pokud se mu bude chtít a pokud to bude stát za to, vás zase složí zpátky. Teď právě pracuji na tom skládání. Potřebuju si nějak utřídit myšlenky, který mi v hlavě běhají, jako bílá myška v takovým tom kolečku.

Nakonci smrt říká, že když si v 99 letech přišel pro Liz, byl rád, že prožila svůj život dobře.

Celá kniha Život po tobě, kterou jsem dočetla nedávno, je o dobrém žití.

Ale co to sakra znamená? Dobře žít?

A tak si zamňoukejte!

19. prosince 2016 v 15:24 | Šklíba
Vždycky, když začnu blábolit o modrých žirafách, cvrčkojidních chapadlech nebo o tom, že kočky ovládnou svět, lidi okolo si ťukají na čelo. A co když je to pravda? Mňoukejte a až kočky ovládnou svět, možná vás ušetří.

Jsem to prostě já a nazdar.

7. prosince 2016 v 21:44 | Šklíba
Byla jsem odstrkovaná. Taková ta spodina třídní společnosti. Lidi mě ignorovali a já se trápila. Ale jednoho den jsem si řekla, že trápení bylo dost.

Jsou takové ty blbózní motivační citáty o tom, jak se má člověk změnit, jak má na sobě pracovat, bla bla bla.... Jo, to je mega pěkný, ale co s tím? Znamená to, že se mám začít chovat stejně odporně jako ten zbytek?

Na to se můžu, s prominutím, vyprdnout.

Always!

28. listopadu 2016 v 18:27 | Šklíba


Výsledek obrázku pro always hp

Ty víš kdo....

10. listopadu 2016 v 20:24 | Šklíba
Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti.
Když jsem viděla téma týdne "Ty víš kdo " napadl mě hned sám velký pán zla. A nemohla jsem si to odpustit 3:-)



zdroj: Trololol.cz

Kašlat na lidi

11. října 2016 v 17:12 | Šklíba
Když jsem byla menší, lidi se mi smáli. Smáli se mi, protože jsem měla starší oblečení, neměla ten správná mobil a protože jsem byla tichá a neměla potřebu se bránit. Tím se teď ze sebe nesnažím udělat chudinku a nebo vyprávět o hrdince,která to všechno zázračně zvládla a stala se naráz oblíbenou. chci jen říct, že tady takoví lidi jsou. A vždycky budou. Vždycky budou ti slabí a ti, kteří je šikanují.

Dovolte, abych se představila

11. října 2016 v 10:35 | Šklíba
Mé jméno je Šklíba a je mi ctí Vás přivítat na našem blogu. Asi bych teď měla napsat něco o sobě. Tak teda jo. Jsem normální nenormální sedmnáctiletá holka, která žije spíš ve své fantazii a realita je pro ni sprosté slovo. Stoprocentní poznávací znamení je zasněný výraz a myšlenky kdesi pryč. Jsem takový mimoň, ale jsem na to náležitě hrdá.
Někdy mám dojem, že ani nejsem holka, na tom se asi podepsala výchova mého skvělého otce a splečnost mladšího bratra, se kterým jsme jako malý lezli po stromech, váleli se v hlíně a bárbínám trhali hlavy.

S povahou je to trochu složitější. Někdy jsem flegmatik, někdy cholerik, někdy melancholik, někdy introvert a někdy extrovert. Neznám se a pořád se překvapuju.

Už třetím rokem studuju knihovnictví a informační služby, ale nečekejte, že Vám o tomhle oboru něco řeknu, protože toho sama moc nevím. Kdykoliv se snažím soustředit, myšlenky se samy rozutečou, rozprchnou se po okolí a toulají se daleko od mudlovské školy.

Další důležitá informace je, že jsem veliký knihomol. Fanoušek Harryho Pottera a celého kouzelnického světa. Takže, až budu používat slova, jako mudla, mudlovský šmejd nebo muchlorohý chropotal, víte kam to zařadit. Druhou mojí láskou je kocour Šklíba, jak se dá uhodnout podle mé přezdívky.

Nejsem šílená. Moje realita je jen jiná než ta tvoje.
Šklíba
 
 

Reklama